Hlína
Hlína je společně se dřevem a kamenem základní (surový, přirozený) stavební materiál, ze kterého lze přímo stavět.
Všechny ostatní musejí projít nějakou výrobou, zatímco tyto tři stačí pouze opracovat nebo rovnou použít.
Hlína má jedinečné vlastnosti z hlediska zdravého vnitřního prostředí domů a je výrazně ohleduplná k životnímu prostředí.
1. Kvalitní (zdravé) vnitřní prostředí pro bydlení
Hlína je zcela přírodní materiál bez přídavků chemických nebo jiných aditiv.
Neobsahuje tedy žádné přísady, které by mohly ovlivňovat život a zdraví obyvatel domů z ní postavených.
Hlína v obytném prostoru vytváří kvalitní zdravé vnitřní mikroklima, především díky své schopnosti akumulovat a následně zpět do prostředí postupně uvolňovat značné množství vlhkosti.
Stabilní vnitřní klima s vlhkostí mezi 40 a 60 % je obecně velmi vhodné k dlouhodobému pobytu.
Pokud je vnitřní vzduch sušší dochází k nadměrnému vysychání sliznic dýchacích cest a následně narůstá nebezpečí různých onemocnění z nachlazení i jiných astmatických a respiračních obtíží.
Naopak při vlhkosti přesahující 70 % hrozí nebezpečí tvorby plísní a jejich následné vdechování, což může vyvolávat různé alergické reakce a jiné zdravotní potíže. Zároveň tato vysoká vlhkost snižuje absorpci kyslíku v krvi.
Ideální vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 50 %.
Takovéto hodnoty relativní vlhkosti snižují množství prachu, zvyšují obranyschopnost kůže proti mikrobům, zkracují životnost virů a bakterií, redukují pachy a odstraňují rušivý elektrostatický náboj.
Zároveň mají hliněné konstrukce vzhledem ke své masivnosti velmi dobré tepelně akumulační vlastnosti.
Tím přispívají k udržování stabilního tepelného režimu vnitřního prostředí bez dramatických výkyvů.
Vnitřní teploty se tedy například mění velmi pozvolna i v situaci, kdy přestane být v provozu vytápění, případně chlazení.
Hliněné stavby významně přispívají k vytváření příznivého iontového mikroklimatu.
Koncentrace záporných iontů v ovzduší má vliv na psychický i fyzický stav člověka (schopnost jeho regenerace, imunitu, únavu, koncentraci atd…). Obvodové konstrukce z masivních přírodních materiálů minimalizují vliv na elektrická pole uvnitř staveb, které, je-li v přirozeném stavu, podporuje vyvážený poměr kladných a záporných iontů v prostředí.
Člověk má v přirozeném elektrickém poli kladný náboj, a tudíž přitahuje záporné ionty.
Zároveň mají hliněné konstrukce povrchy s vyššími hodnotami tzv. relativní permitivity a způsobují tak menší úbytek záporných iontů v prostředí.
Masivní hliněné konstrukce mají také vynikající zvukově izolační schopnosti.
Jsou lepšími akustickými izolanty nežli konstrukce z pálených cihel a zároveň dokáží hluk i pohlcovat.
Je možné jejich prostřednictvím vytvářet prostory s výjimečně klidnou a tichou atmosférou.
Masivní hliněné konstrukce dokáží díky obsaženým minerálům absorbovat nepříjemné pachy a škodliviny obsažené v prostředí.
Masivní hliněné konstrukce mají schopnost odstiňovat vysokofrekvenční elektromagnetické záření.
Estetika, haptika, barevnost
Hlína obecně má výrazný estetický potenciál. Má zcela individuální barvu, strukturu a texturu povrchu závislou na svém zdroji. Je nenahraditelná, pokud jde o její vnímání hmatem.
2. environmentální aspekty
Hlína jako stavební hmota má výrazně nižší množství zabudované primární energie (PEI) oproti ostatním běžným stavebním materiálům.
Zabudovaná energie je veškerou energií použitou při těžbě surovin a následné výrobě stavebních materiálů nebo výrobků, a to včetně transportu v průběhu celého výrobního procesu.
Zároveň je při výrobě hliněných stavebních hmot ve srovnání s běžnými stavebními materiály výrazně nižší produkce CO2.
Také celkové množství emisí při výrobě je výrazně nižší, a to včetně jejich toxických chemických součástí.
Po dožití stavby je možná téměř absolutní recyklace materiálu bez rizik kontaminace prostředí.
Hlínu ze stavby lze jednak opětovně použít pro stejný či jiný typ konstrukce a lze ji také bezproblémově vrátit do přírody, odkud jsme si ji vypůjčili. Podmínkou je však udržení čistě přírodního složení hlíny, tzn. bez umělých stabilizátorů či příměsí.
